Proč nezahazovat děravé silonky aneb výtvarná tvorba není pouze kreslení a malování

Tvoření nás ohromně láká, jenomže sotva jsme se odhodlaly vytáhnout s dětmi barvy, ta nová stěna, ano, ta, co jsme ji pracně v létě vymalovaly, byla za chvíli zaflákaná. Když máte doma divokého raubíře, je těžké vysvětlovat, že se s barvami se musí opatrně. Cák, cák! A bylo to! A nevinný úsměv na tváři. No, a pak jste kvůli chvilkové tvořivé podpoře svého miláčka, drhly půl hodiny stůl, no, z rukou to taky nešlo. A oblečení se raději všechno hodí do pračky! Doufám, že to půjde vyprat! Příště už si teda rozmyslíte, zda kvůli krátkodobému malování budete nakonec malovat celý byt!

Je vám to povědomé? Uklidním vás. K rozvoji tvořivých vlastností vašich dítek nemusíte používat pouze klasické výtvarné materály. Můžete použít prakticky cokoliv. Dnes si to ukážeme na příkladu obyčejné silonové punčochy, kterou byste asi normálně poté, co na vás vykoukne děravé očko, vyhodili. Podpořme tedy i v rámci naší domácí kreativní školy k přírodě šetrnou recyklaci!

Silonky v hlavní roli – zkoumání vlastností materiálu

A nyní se podívejme zblízka na hlavního kreativního protagonistu tohoto článku – děravé silonové punčochy… Prosím, potlesk… ano, už přichází…. avšak … no, vidím, že punčochy se nějak necítí, připadají si tak nějak zbytečné, snad až nadbytečné … dovolte mi dodat jim odvahy.

Na začátku každého tvoření je dobré vnímat každý materiál, se kterým pracujeme podobně jako lidi, v tom nejlepším světle. K práci si tedy zapneme hlavní světlo nebo tvoříme ve dne. Když si na materiál posvítíme, uvidíme lépe jeho potenciál. Jaký je tedy tvořivý náboj prachobyčejných silonek? Zkusme se zamyslet … Máte?

Ano! Silonky jsou krásně pružné a ohebné a taky … áno… průsvitné! Lze je na něco navléci – nejčastěji nohu, ale lze na ně provléci i jiné končetiny ruku či hlavu – ale pozor, aby se děti nelekly! A pak lze do nich třeba nacpat i něco jiného nežli část těla, nějakou výplň. Máte nápad? Co by se tak do nich dalo dát? Třeba nějaký textil, ale opatrně, aby ho nebylo moc a nepraskly nám. Všeho s mírou.

Pak se dají všemožně uzlovat a tak dále. Pokud chceme schválně pracovat i s dírkami a očky, které se na punčochách dělají, můžeme využít i tohoto zpracování. Zde jsem vám ukázala jen hrstečku možností, jak začít s vybraným materiálem kreativně zacházet. V první fázi, před samotným zvolením tématu, tedy prozkoumáváme možnosti a vlastnosti materiálu. Nemusíme mít ještě přesnou představu, co tvořit. Můžeme si zkusit vžít se do role malých dětí, které objevují svět a nechat se pohltit možnostmi zpracování, které materiál nabízí. Třeba vytvořit šest různých zkušebních variant.

Jedno téma po delší dobu

V druhé fázi volíme téma. Samozřejmě bych teď mohla říci: A nyní si z punčoch vytvoříme panďuláka a pak nějaké zvířátko. Jenže pak by to bylo trochu každý pes jiná ves. Při tvoření je směrodatné pracovat s širší provázaností tématu, nikoli pouze nahodile. Ať již tvoříme s dětmi nebo sami, je vhodné vybrat si pro zpracování určitého námětu trochu delší časový úsek – alespoň týden.

Možná si vybavujete způsob učení v epochách například z Waldorfského školství, kde se děti věnují určitou dobu pouze jednomu předmětu nebo tématu. V tvořivém procesu je žádoucí uplatňovat podobný princip. Proč? Díky tomu, že zůstáváme zvolenému tématu věrni delší dobu, můžeme jít v kreativitě daleko více do hloubky.

Prozkoumali jsme tedy zvolený materiál silonek a nyní si vybereme téma. Pro náš účel jsem vybrala téma – Tvorové, které najdeme v trávě. Pokud žijete s dětmi ve městě, mohou být právě různí broučci druhem zvířat, se kterými přijdou vaše ratolesti nejčastěji do styku. Před začátkem tvoření je dobré si s dětmi o tématu začít povídat. Půjčit si z knihovny knížky, googlit na internetu nebo zkoušet si jednoduše hmyzáky kreslit.

Jak to dělají mravenci, že jsou zase u nás v kredenci? Proč přináší pavoučci štěstí? Nebo je štěstí jenom muška zlatá? … Najděte si brouky a červíky, kteří jsou vám milí a zjistěte něco o svých nejbližších sousedech.

Po informativní fázi přistoupíme ke kreativnímu zpracování tématu. Zde se jedná o spojení materiálu silonek a vybraného tématu – Tvorové, které najdeme v trávě. Jak s touto neobvyklou kombinací naložit? Níže předkládám několik inspiračních tipů.

1. Žížala

Ano, je to asi ta nejjednodušší věc, která se dá s punčochou udělat a to je, vycpat ji. Třeba ponožkama nebo jiným materálem, který vás napadne. A zábavná hračka je na světě! U nás tedy sloužila hlavně k přetahování. Naštěstí to žížala přežila.

2. Roháč

Ze silonek lze vytvořit také úžasnou pokrývku hlavy. Punčochové otvory naplníme něčím objemným a pevným – například PET láhvemi a roháč je na světě.

3. Pavouk

K vytvoření pavouka potřebujeme alespoň tři páry silonek a šest zhruba stejně dlouhých cca 1, 5 metrů dlouhých klacíků. Klacíky vsuneme do punčoch jako nohy. Když máme všechny troje silonky takto oblečeny, zamotáme do sebe středovou část, což bude tělo pavouka. Nakonec můžeme klacíky v půlce nalomit do tvaru pavoučích nohou.

4. Podlézající brouk

Práci se silonovou punčochou můžeme také využít k interaktivním hrám, kde se děti ještě více vciťují do způsobu života broučka. Hry takto obohatí vybrané téma o další dimenzi.

Silonku natáhneme a zauzlíkujeme mezi dva pevně stojící vztyčné body. Mohou to být židle, ale měly by být ještě pro jistotu něčím zatíženy. Pokud budeme tuto hru provozovat venku, můžeme silonky natáhnout mezi dva stromy.

Cílem je podlézt nataženou silonku takovým způsobem, abychom se jí nijak nedotkli. Podlézání si můžeme ztížit třeba tím, že podlézáme jen opírajíc se o jednu ruku a jednu nohu. Nebo dáme nataženou silonku velmi nízko a suneme se pod ní jako žížala.

5. Pavučinou bez úhony

Podobně jako u hry na podlézajícího broučka, pracujeme u hry na pavučinu s napnutými silonkami. V tomto případě můžeme silonek použít vícero. Úkolem je prolézt mezi punčochami tak, abychom se nedotkli pavučiny, čili obrazně se do ní jako muška nelapili. Pokud se pavučiny dotkneme a hrajeme ve vícero osobách, může pak přijít pomyslný pavouk a nešťastníka zamotat zbylými silonkami. Naopak ten, kdo projde pavučinou bez úhony, může chudáka zamotance rozmotat.

V závěru kreativních her si s dětmi ještě nakonec sedneme (třeba po týdnu, kdy jsme se tématu věnovali) a shrneme si, co jsme se dozvěděli, co nás překvapilo, co se nám líbilo nebo nelíbilo, či jaký nápad na zpracování bychom měli pro příště.

 

Na pěti příkladech jsem vám ukázala, jak lze kreativním způsobem využít silonových punčoch. Pokud vás téma nadchlo a pustíte se sami nebo s dětmi do práce, můžete vaše postřehy, nápady a fotografie sdílet na našich FB stránkách. Budu se těšit, co vytvoříte!

Ráda poukazuji na potenciál lidí, se kterými se setkávám. Těší mě vynášet tyto dary na světlo a inspirovat na cestě k sebepoznání. Pomáhám ženám harmonizovat skrze rozvoj jejich kreativity vztah k sobě samým. Zároveň je inspiruji, jak si ze společných chvil s dětmi vytvořit barevný svět plný zázraků. Více o mně naleznete zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.